Práh jižní Morava spouští internetovou výzvu „Vyplázni jazyk na duševní potíže!“ Cílem výzvy je upozornit na to, že je normální mluvit o duševních potížích. Sdílením výzvy můžete pomoci lidem ve vašem okolí, aby se nebáli o své situaci mluvit a případně vyhledat odbornou pomoc. To jim může zlepšit nebo i zachránit život!
Mnoho lidí má obavy z toho, že by se jim kvůli duševním potížím ostatní smáli, odsuzovali je nebo dokonce odmítali. Mají strach se se svými těžkostmi svěřit rodině či kolegům v práci, ale i vyhledat odbornou pomoc. To může vést k tomu, že své potíže tají, a tak odborníka vyhledají pozdě nebo vůbec. Výsledkem je nejen zhoršení jejich stavu, více komplikací, ale i delší čas nutný k jejich zotavení. Skrývání duševních potíží může mít až fatální následky, projevující se například zvýšeným rizikem sebevraždy. Výzva „Vyplázni jazyk na duševní potíže!“ je výzvou ke změně. Je výzvou k tomu, abychom se nebáli mluvit o tom, co se děje v našich hlavách.
Chceme, abychom mohli mluvit o duševních potížích stejně, jako třeba o zlomené noze. O té můžeme říct kamarádovi, rodině nebo kolegům v práci. Může nám s ní pomoci odborník, je možné se z ní zotavit. Pokud bude někdo dvojitou zlomeninu stehenní kosti skrývat a nebude ji léčit, protože se bojí, že by ho ostatní odsoudili, zranění se zhorší a situace tak nakonec bude mnohem těžší. S duševními potížemi je to velmi podobné.
Nechceme, aby duševní potíže definovaly člověka, jak se to nyní často stává. I v takové situaci je to pořád on/ona, akorát s duševními potížemi. Stejně jako když má zlomenou nohu, je to stále on/ona, jen má zlomenou nohou. Není pouze „zlomnožka“!
Souhlasíte s odstavci výše? Pokud ano, připojte se k naší výzvě! I vy tak můžete pomoci lidem ve vašem okolí mluvit o duševních potížích. Budou vědět, že je to v pořádku.
Připojuji se k výzvě a vyplazuji jazyk na duševní potíže!
Protože se jich nebojím a chci podpořit všechny, kteří mají strach o svém duševním zdraví otevřeně mluvit.
Ukažte, že se taky nebojíte a připojte se k výzvě!
Sdílejte tento text s vaší fotkou.
Společně můžeme změnit pohled na duševní zdraví.
#vyplaznijazyk_na_dusevnipotize #Prahjm
Výzva je součástí Dnů duševního zdraví, více na https://www.prahjm.cz/vyplazni-jazyk-na-dusevni-potize/
Chcete vědět, jak se výzva šíří sociálními sítěmi? Stačí na nich sledovat hashtag #vyplaznijazyk_na_dusevnipotize
Výzva je součástí destigmatizační akce Dny duševního zdraví, kterou každoročně pořádá Práh jižní Morava v Brně. Přijďte se s námi potkat naživo! Zveme vás k našemu stánku HYPERDESTIGMATIZAČNÍ SUPERPSYCHOHYGIENA, kde spolu vyplázneme jazyk na duševní potíže! Na Zelný trh 11. 10., kde budeme mezi 13 a 18 hodinou. Informace o dalších akcích naleznete v programu níže.
Níže nabízíme 3 jednoduchá pravidla, jak podle nás o duševních potížích mluvit. Jejich cílem je, abychom v komunikaci lidem se zkušeností s duševní nemocí neublížili. A to lze velice snadno. Stačí je samotné nebo obecně věci týkající se duševního zdraví nevhodně onálepkovat, zesměšnit nebo úplně odmítnout. Po takových nepříjemných zážitcích začnou lidé své problémy skrývat. Nesvěřují se svým blízkým ani nevyhledají odbornou pomoc, protože mají strach. Aby se jich ostatní nezačali bát, stranit, posmívat se, podceňovat nebo nadávat. Jsou pak na své neléčené potíže sami, a to může špatně dopadnout. Proto doporučujeme komunikovat podle třech jednoduchých pravidel níže.
Člověk se zkušeností s duševním onemocněním je především člověk. A pokud o něm chceme mluvit, jde nám především o něj, a ČASTO NENÍ POTŘEBA DUŠEVNÍ POTÍŽE VŮBEC ZMIŇOVAT, protože nejsou pro dané sdělení vůbec důležité.
Příklad:
Nikola ve volných chvílích hraje krásně na klavír, často i pomalé nebo smutné skladby. Zároveň má zkušenost s depresemi. To ale přece vůbec nemusíme říkat.
Nikola hraje smutně na klavír, protože má deprese.
Nikola hraje krásně na klavír, často se dojmu k slzám.
Pokud to situace vyžaduje a vy chcete říct, že někdo má nebo měl duševní potíže, DEJTE ČLOVĚKA NA PRVNÍ MÍSTO. Prožití duševních potíží může být hodně náročné, ale i tak je to jen jedna z mnoha dalších částí života. Člověk, který si prožil například depresi, může být zároveň student, matka, právník, skvělý kuchař, syn, lyžař a cokoliv dalšího. Jde nám hlavně o člověka v celé jeho rozmanitosti a jedinečnosti, a neredukujeme ho jen na „chodící diagnózu“, protože je mnohem víc. Pokud tedy chceme říct, že se někdo s duševní nemocí setkal, říkáme, že s ní MÁ ZKUŠENOST nebo že MĚL DUŠEVNÍ POTÍŽE. Rozhodně nepoužijeme sloveso „je“ a k tomu příslušnou diagnózu.
Jáchym je schizofrenik.
Jáchym má zkušenost s duševním onemocněním.
Jáchym má nyní duševní potíže.
A pokud budete mluvit s někým, kdo má duševní potíže, je důležité především NASLOUCHAT a PODPOŘIT. Pokud se vám chce jiný člověk svěřit (a nemusí jít o duševní nemoc, ale i o cokoliv jiného), buďte tu pro něj a naslouchejte. Vytvořte prostor, kde může projevit své emoce a popsat, z čeho má strach, s čím se potýká a co se mu honí hlavou. Nebojme se naslouchat tomu, že někomu není psychicky dobře. Že nemá sílu, že má strach, že teď vidí všechno šedivě. Jen tak se neuzavře do sebe a nebude na své těžkosti sám. A když bude potřeba, podpořte ho, ať se poradí s odborníkem.
Je v pořádku:
mít strach,
brečet,
mluvit o svých pocitech,
nebýt v dobré náladě…
Poslouchejte, ale nehodnoťte. Vyhněte se formulacím, které dají člověku najevo, že je jeho prožívání špatné nebo nepřístojné. Stáhne se pak do sebe, nesvěří se, a bude na své potíže sám.
Neříkejte:
To přejde. To musíš překonat. Chce to jen silnou vůli. Jsi jen línej.
Nebojme se duševních potíží. Otevřeně o nich mluvme a naslouchejme. Může to pomoci mnoha lidem. Aby na to nebyli sami a nebáli se svěřit nebo vyhledat odbornou pomoc.
Mluvme ale s respektem a citem, jinak si budeme navzájem ubližovat a duševní potíže skrývat, a to může dopadnout špatně.